Vánoční focení je víceméně za mnou a můžu vám říct, že jsem docela ráda. Né, že bych jím snad opovrhovala, to vůbec ne. Ba naopak, takové fotky nesmí v rodinném albu chybět, ale spíš to bylo pro mě dost neobvyklé. Já mám ráda na focení čas a klid. Pěkně si vše promyslet a každou rodinku, miminko nebo pár si vypiplat. Tím to ale bohužel nekončí, což si většina lidí myslí. Nad každou fotkou ještě sedím při úpravě. Právě o samotných úpravách chci mluvit také (až v článku níže). Kdo už moje fotky trochu zná, nebo zná mě, dokáže odhadnout styl, který mám, jak fotím. Proto se buď ke mně lidé vrací, protože očekávají právě to, nebo naopak vyhledají jiného fotografa, který se blíží jeho představám.

Určitě jste si všimli, že na mých fotografiích nefigurují moc rekvizity. Nemám je ráda, připadají mi kýčovité a zbytečné. Fandím jednoduchosti, v té je dle mě krása. Stejně tak nemám v ateliéru barevná fotopozadí, dominuje bílé a černé, v oblibě mám dřevěné podlahy a podobné imitace podlah a stěn. Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo. Občas nějaká hračka pro děti, proč ne… Ale co je moc, to je moc. Kapitola sama pro sebe je již zmíněné vánoční focení, které jsem se, ač byly rekvizity použity, snažila pojmout decentně. Spíš jsem to nechala na vás, na dospělých, ať si vyberete sami.

Nemálokrát jsem zmínila, že fotím raději venku, v přírodě, nebo i ve městě, než v ateliéru. Je to prostě tak. Ať je jakákoliv roční doba, nebe modré či černé, mně to nevadí. Naopak. Mám radši zataženo, mraky, mlhu… Fotka je víc dramatická. Ale přiznejme si, kdo je ochotný si pro fotku vlézt do studené řeky, nechat sebe i děti zmoknout v dešti, skákat do kaluží, a nebo si lehat do mokré trávy? Minimum lidí, ale zaručeně pak můžu říct, že právě jim budete fotky závidět. Trochu mě mrzí, že jsem letos neměla čas na vánoční focení venku, ale příští rok to jistě napravím a nebudu jen v ateliéru. Ale před námi je leden/únor/březen. Mám vidinu sněhových dní, i když bude třeba jen poprašek, určitě toho využijte a jděte se ven vyfotit. Já dopředu bohužel nevím, zda v roce 2017 sníh bude a kdy, takže těžko se s někým domluvím na focení ve sněhu, když mám už obsazeno i v březnu. A většina lidí chce opět do ateliéru… Ale třeba zbyde místečko a někdo se najde (smích).

Tím chci plynule navázat na zmíněné úpravy. Slyšela jsem spoustu lidí, „fotografů“, kteří tvrdí, že dobrý fotograf musí umět vyfotit fotku bez úprav tak, aby byla pěkná. Trochu pravdy na tom je. Pak se ale zase každý ohradí fotoaparátem. Kdo má dražší, ten má lepší, ten toho udělá víc sám a tohle a támhleto. Já si myslím něco jiného. Vyfotit a neupravit fotku, to je moc jednoduché. Mnohem pracnější je si s fotkou vyhrát. Víte, já neměním lidem tváře, ani je nedělám krásnějšími. Jen se snažím odstranit nedokonalosti a vložit do fotky více atmosféry, která na místě opravdu byla. Ne vždy zachytí fotka takové barvy a jas, jaké jsem během focení viděla. Nebo je v záběru něco, co vám fotku ruší. Přesně na to jsou potom úpravy. A já se za to nestydím. Do fotky opravdu zasahuju a z 90% do každé zvlášť. Myslím, že každá fotka si to zaslouží. Být o trochu lepší…

Co se týče lidí, hodně mi záleží na jejich výrazu, přirozenosti a kráse. Několikrát se stalo, že přišli rodiče s dětmi, které měly pod pusou lišej, škrábance od nehtů nebo blbnutí, špinavé pusy od jídla, sliny na bradě apod. To všechno přece normálně děti nemají a bylo by nefér jim to tam nechávat. Podobné věci platí u dospělých. Tím vás nenabádám, abyste ke mně chodili ušmudlaní, protože jsem v článku psala, jak to všechno odstraním (smích). To prosím ne, asi bych strávila u počítače jednou tolik (smích). Pokud to jde, udělejte vše pro to, ať jste co nejlépe připravení a já udělám totéž.

Vybrala jsem pro vás na ukázku pár fotek, kde je vidět jakákoliv úprava a změna (fotky PŘED a PO). Doufám, že se vám výsledek bude líbit víc, než originál.

Před

Po

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Toto je chráněný obsah